O Islandu jsem uvažoval asi poslední dva roky. Trochu mě odrazovala vysoká cena letenek, pronájmu auta, potravin a vůbec všeho. Nakonec, když se objevily extra levné letenky z polských Katowic od společnosti WizzAir, neváhal jsem ani vteřinu. Cesta do Katowic z Ostravy trvá cca hodinku pohodlně po dálnici. Parkování na nehlídaném letišti po celých 11 dní nás vyšlo na 200 Kč. Sleva 90% platí pouze pro Čechy a Slováky. Cena zpáteční letenky v termínu 10.4.-21.4. byla 1 900 Kč. K tomu jsme si podělili jedno 30 kg zavazadlo, které bohužel stálo více než celá letenka a to 3 200 Kč. Takže celkově nějakých 3 500 Kč na osobu. Což je super, když běžně letenky stojí kolem 6 000 – 7 000 bez zavazadel.
Na trip jsme se vydali ve třech – já, moje sestra Jana a její kamarád z vysoké Michal. Na Island doporučuji rozhodně vyrazit mimo hlavní sezonu. Nejen, že ceny jsou poloviční, ale i turistů je daleko méně. Doporučuji si pak přivstát a vyhnout se tak organizovaným zájezdům. Často se nám stávalo, že u hlavních atrakcí jsme byli úplně sami, což se vám v hlavní sezóně nepodaří nikdy. Období Březen – květen je podle mě nejideálnější vzhledem k teplotě oproti jiným zimním měsícům. Obzvláště na jihu pak můžete vidět kontrast zelených údolí se zasněženými vrcholky hor. Denní teploty jsou okolo 5-8°C, pocitově, díky silnému větru mohou být však daleko nižší. V noci pak většinou mrzne. Déšť se nám vyhnul skoro úplně, zato však někdy sněžilo.
Let na Island trval cca 3,5 hodiny, což byl můj zatím nejdelší let vůbec. Přistáli jsme v totálním větru a dešti. Hmm, tak to je ten drsný Island, o kterém všichni mluví. Na letišti nás čeká pan z autopůjčovny, který zařídil transfer do jejich kanceláře, která je pouhých 10 minut od letiště. Viz. Info https://lagooncarrental.is/ Také nám povídá, že tam už dlouho nebyl takový vítr, a že mám mít obě ruce pevně na volantu, když budu řídit. To nám to pěkně začíná.
Místo slibovaného Golfa jsme dostali auto podobné a to Nisana Pulsara. Auto vypadalo nově. Najeto nějakých 30t kilometrů. Rychle jsme provedli kontrolu, zaznačili škrábance a vady (prasklá mlhovka) podepsali papíry a mířili směr Reykjavík. Cena půjčovného, včetně pojistky proti létajícím kamínkům, kterou opravdu doporučuji, byla 17 000 Kč. Do kempu přijíždíme cca v 23.00, kdy už paní zamyká. Naštěstí nás pustila dovnitř. Kemp jsme zaplatili (cca 500 Kč), postavili stan, dali pivo a šli spát. Viz. Info http://www.reykjavikcampsite.is/
1 den
První noc byla v pohodě, déšť se nad ránem umoudřil. Ráno jsme navařili a vyrazili směr centrum Reykjavíku, kde jsme si chtěli trochu projít hlavní město a nakoupit plynovou bombu, popř. zbytek zásob. Slunce se pomalu dralo přes mraky a naše nálada se lepšila. V centru Reykjavíku jsme navštívili Harpu, což je koncertní síň a konferenční centrum. Opravdu zajímavá stavba, doporučuji. Poté jsme našli kostel Hallgrímskirkja, kterému předchází spousty uliček, kde se nacházejí různé kavárny a obchody. Celkově ale Reykjavík není nic moc pěkné město a proto jsme jej chtěli co nejrychleji opustit a vyrazit směr příroda. Nakonec se nám ještě podařilo nakoupit plynovou bombu na vaření a nic už nebránilo vyjet směr národní park Þingvellir.
Zde najdete zajímavou roklinu, kde jsou dřevěné stezky a také se zde nacházel náš první menší vodopád. Příroda mi zde hodně připomínala Aljašku. Nekonečně zelené planiny a v pozadí zasněžené hory. Další zastávka byla v Geotermal area Geysir plná jezírek a horkých pramenů a také nejslavnějšího Gejzíru, od kterého je odvozen samotný pojem „Gejzír“. Ten stříkal co 10 minut vodu do výšky cca 30 m. Kdysi prý výška dosahovala až 100m ale nyní stále klesá. Celkově jsem z této atrakce nebyl úplně nadšen, což ještě umocňovalo docela dost lidí. A tak jsme pokračovali na náš poslední cíl dnešního dne a to vodopád Gullfoss. Počasí bylo krásné a nám se nad vodopádem ukázala krásná duha. Vodopád jsme si opravdu užili. Den se chýlil ke konci a my začali hledat místo, kde složíme stan. Bohužel veškeré pozemky jsou obehnané plotem a nikde nebylo žádné místo pro stan, což byla škoda, hlavně po tom, když jsem slyšel, že stan na Islandu můžete postavit opravdu všude. Nakonec se nám podařilo na večer najít místo u odpočívadla. Večer jsme navařili a za silného větru ulehli. Příjemným překvapením byla malá polární zář v dáli, které jsou v tomto období spíše vzácnosti. Hlavní sezona polárních záři je v termínu září – říjen a únor – březen. Info s aktuální předpovědi záře můžete sledovat zde http://en.vedur.is/weather/forecasts/aurora/
2 den
Ráno byly stany pokryté zmrzlou jinovatkou, ale slunce svítilo, což bylo fajn. Když jsme balili stany, přijel rozčilený pan, který tvrdil, že je stanování na Islandu ve volné přírodě zakázáno a to všude, s výjimkou vyznačených kempů. Nikde žádné značky zákazu nebyly a stany byly před plotem. Šlo poznat, že místní Islanďané už mají turistů plné zuby a že to nebude taková pohádka, jak ji všichni malovali. Po hlasité debatě a hrozbou zavolání policistů jsme se sbalili a odjeli.
Náš první cíl dnes byl vodopád Seljalandsfoss, který je jeden z nejznámějších vodopádů na Islandu. Ten jsme viděli už z dálky spolu s dalšími dvěma vodopády. Na parkovišti stálo pouze jedno auto, takže jsme vodopád měli skoro jen pro sebe. Všude byla námraza, chůze tak byla kolem vodopádu docela náročná. Každopádně všem se vodopád moc líbil. Následoval přejezd kolem sopky Eyjafjallajökull k vodopádu Skógafoss. Zde už bylo lidi o trochu více, ale nám to nevadilo. Vyšli jsme si stovky schodů až nahoru a prošli se skoro až k samotnému vodopádu. Opravdu neskutečný zážitek. U vodopádu jsme si dali svačinu a pokračovali dál. Jelikož jsme měli fajn čas, udělali jsme si zajížďku k ledovci Sólheimajökull. Zde vede asi 30 minutový trek až k jeho úpatí, odkud už se musí s ledovcovou výbavou. Něco málo jsme pofotili a mířili zase zpět. Další můj cíl byl najít trosky letadla Solheimasandur, které zde kdysi nouzově přistálo. Z netu jsem se dozvěděl, že letadlo není vůbec značené a vede k němu cca 4 km trek. Bohužel se mi nepodařilo najít údajné místo, ale cestou jsme viděli parkoviště, odkud lidé mířili směr k moři. Měli jsme čas, takže jsme se rozhodli, že se tam podíváme. Šli jsme už celkem dlouho, kdy parkoviště za námi už zmizelo a před námi byla totální pustina. Nikdo nevěděl co bude na konci cesty, moře se vůbec nepřibližovalo, hotová fata morgana na poušti. Nakonec se před námi zjevily trosky letadla! Plán nám vyšel neskutečně. Padly nějaké fotky a mířili jsme dále. Dojeli jsme k útesům Kirkjufjara, kde jsme cestou spatřili starý dům a perfektní spot na stany. Jelikož čas jsme měli pořád dobrý, zastavili jsme se ještě k nedaleké Black Sand Beach s obrovskou jeskyni Hálsanefshellir. Toto místo vřele doporučuji. Spousty skalních útvarů, černý písek, moře…Na večer jsme se opět vrátili k opuštěnému domu a pod ním postavili stan. Dali si pivko a šli spát.
3 den
Ráno jsem vstal a na druhé straně jezera viděl, že se blíží bouře. Stany byly sbalené do pěti minut a my pokračovali směr město Vík í Mýrdal. Jelikož veškeré služby (obchody restaurace, benziny) otevírají až v 10 hodin, tak jsme pokračovali dál. A najednou byl všude sníh. Docela změna oproti minulým slunečným dnům. Čím déle jsme jeli, sněhu přibývalo, místy bylo až 20-30 cm. Našli jsme benzinu, nabili si foťáky, dali kafe (80-200 Kč) a pokračovali dál směr kaňon Fjaðrárgljúfur. Venku se mezi tím rozpoutalo zimní peklo. Jelikož cesta k soutěsce nebyla úplně nejlepší, tak jsme auto zaparkovali, převlékli se do zimního a mířili pěšky směr koňon Fjaðrárgljúfur. Kaňon nebyl špatný, ale věřím, že v létě, kdy bude zelený, bude o něco pěknější. Prošli jsme si celou stezku a mířili zpět do auta, kde jsme si dali teplý čaj. Vysvitlo slunce a sníh jakoby mávnutím proutku zmizel úplně. Postupně se začali objevovat obrovské hory v čele s mnoha ledovci. Neustále nás to nutilo zastavovat a fotit. Naštěstí odpočívadel je na Islandu opravdu hodně, i když veřejné záchody zde nehledejte. Poslední dnešní zastávkou měla být zátoka Jökulsárlón, kde jsme dokonce spatřili i dva tuleně. Opravdu magické místo. Místní pláž, která vrhá ledové kry, v kontrastu s černým pískem…no jen jsme koukali a fotili.
Hledali jsme místo pro stan, když tu jsme narazili na odpočívadlo, s kamenitým zálivem, kde šlo schovat celé auto i naše dva stany, navíc v perfektním závětří. Všude dokola byly hory a z jedné strany jsme slyšeli jak bouří moře. (GPS 64.114892, -16.084123) Opojení z toho, jak krásné místo jsme našli, jsme si navařili ve stanu a šli spát. Mezitím se v noci rosněžilo. Po chvilce jsem sníh neslyšel a tak jsem si myslel, že sněžení je konec. Jenže omyl. Sníh padal na už vytvořenou vrstvu sněhu a venku tak sněžilo vesele dál. A ne jen tak obyčejně!
4 den
Ráno, když jsem otevřel stan, bylo všude totálně bílo. Napadlo čerstvých 30 cm sněhu! To jsem ještě opravdu nikdy nezažil. Naštěstí, začalo svítit slunce, nesněžilo a tak jsme začali s balením stanů a čištěním auta. Jen co jsme vyjeli z odpočívadla, jsme potkali pluh, který nám vyčistil cestu a my mohli pokračovat směr Höfn. Cestou se počasí opět začalo horšit. Nárazový vítr, který hýbal celým autem, sněhové jazyky, kdy místy cesta jednoduše zmizela a my tak museli zastavit. Cesta byla opravdovým peklem. Když se nám konečně podařilo dorazit do města Höfn, nenašli jsme zde žádný otevřený podnik, jelikož celý Island slavil velikonoce. Celé město bylo vylidněné, jen ulicemi se hnal šílený vítr a sníh. Nakonec se nám podařilo najít jedinou restauraci, která byla otevřena a my tak mohli na wifině zkontrolovat počasí, naplánovat další postup a dát si něco dobrého k jídlu.
Zjistili jsme, že kousek odsud se nachází hot pot – přírodní koupání http://hotpoticeland.com/ , ale museli bychom se vrátit cca 10 km zpět tím neskutečným peklem. Nakonec jsme to riskli, ale z nějakého důvodu byly hot poty úplně ledové. Navíc vítr byl opravdu tak strašný, že nešlo ani vylézt z auta. Potkali jsme jedno zapadlé auto, kterému už naštěstí mířila pomoc naproti.
A tak jsme se rozhodli, že pojedeme směr Stokksnes, vikingská vesnice. Zde jsme si zaplatili 500 Kč za „kemp“. V ceně bylo také vstupné do samotné vesnice. Pokud ovšem nekempujete, musíte si vstup zaplatit zvlášť. Samotný kemp nenabízí moc komfortu, ale teče zde teplá voda. V koupelce jsme také vařili. Počasí se sice trochu umoudřilo, ale viditelnost byla stále špatná.
5 den
Po celkem studené noci ráno sice svítilo slunce, jak hlásila předpověď, ale pořád byl mlžný opar, takže vrcholky hor nešly vidět a do toho stále trochu sněžilo. Klasické islandské počasí. Pan majitel nás celkem dost nečekaně pozval na kávu zdarma, kterou jsme neodmítli. Chvíli jsme si užívali tepla a následně jsme se rozhodli projít až na nedalekou pláž. Po cestě nás zaujaly písečné duny s travinami a vojenská základna na konci cesty. Slunce se stále více hlásilo o slovo až nakonec vylezlo úplně. Musím říct, že pohled na pláž a štíty v pozadí s vesničkou dole byl opravdu dech beroucí a kdybych mohl, strávil bych tam celý den.
Ze Sketness jsme mířili do Djúpivogur, což bylo asi nejpěknější město, protože města obecně na Islandu příliš krásná nejsou. Opět se zde měl někde nacházet hot pot, ale bohužel i přesto, že jsme měli informace od místního a skoro hodinu jsme jej hledali, tak jsme jej nakonec nenašli.
Další cíl bylo město Egilsstaðir. Krajina mi připomínala Severní pól. Všude, kam oko dohledlo, se táhla bílá monotónní krajina. A zničeno nic se zde objevilo celkem velké město, jeho kemp byl však poměrně drahý a tak jsme mířili dál. Zanedlouho se nám podařilo najít kemp, který nebyl v zimní sezoně otevřený a navíc nebyl oplocený. Kousek od kempu se nacházelo jezero Lagarfljót, které měří na délku dvacet pět kilometrů. Zde nás čekala celkem ledová noc.
6 den
6 Den jsme brzo ráno vyrazili na cca 6 km trek k vodopádu Hengifoss. Svítilo slunce a do toho lehce sněžilo a nikde nebyli žádní lidé. Ráj. Úplně k vodopádu nešlo dojít, ale viděli jsme jej celkem z blízka. Na benzině, kde jsme se dávali dokupy, jsme dokoupili ponožky, čepice a rukavice z pravé vlny islandských ovcí, což se ukázalo jako super volba. Sice bylo všechno neskutečně drahé, ale investice se vyplatila.
Dále byla v plánu vesnice Seyðisfjörður u konce fjordu stejného názvu. Cestou bylo spousty sněhu a v samotném městečku pak spousty starých domů a samotný přístav. Zde jsme pak trochu zabloudili a museli jet velmi pomalu na nezpevněných cestách. Co se týče samotných cest na Islandu, pokud se rozhodnete Island projet po tzv. Ring Road (okolo celého ostrova) tak Vám bude stačit normální osobní auto. Pokud ovšem budete chtít trochu mimo, určitě doporučuji offroad. I dobré, asfaltové cesty mají spousty děr a celou cestu musíte tak dávat velký pozor. Webkamery a stav cest můžete online sledovat zde. Trochu jsem se zapotil, ale naštěstí se nic nestalo a my tak mohli pokračovat směr vodopád Dettifoss. Cestou se nám naskytly opravdu neskutečné pohledy. Pořád jsme museli zastavovat a fotit. Bohužel jsme nenašli normální místo na stan a jelikož byla všude měsíční krajina, a veliká zima, rozhodli jsme se, že budeme spát v autě.
7 den
Jelikož jsme přespali na parkovišti vodopádu Detifoss, tak jsme hned ráno viděli vodopád v plné kráse a bez lidi. Cestou z vodopádu jsme se zastavili v geotermální oblasti Hverarönd. Zde ze země za velkého hluku unikala pára, všude tu bublalo a zářilo všelijakými barvami a smrdělo sírovodíkem. Následovala jeskyně Grjótagjá, což je malá, lávová jeskyně naplněná teplou vodou a navíc se zde točila scénka seriálu GameOfThrones. Jeskyni opravdu doporučuji, je to zážitek. Dále jsme se jeli podívat na lávové pole Dimmuborgir, kde vybudovali stezky procházející mezi zakrslými břízkami. Další na řadě byla ptačí oblast Höfði. Moc pěkné místo. Jako poslední jsme měli v plánu procházku mezi krátery Skútustaðagígar. Nakonec jsme k plánu ještě přidali procházku do kráteru sopky Krafly. Což byl nakonec celkem mazec, jelikož opravdu silně foukalo a sněhu bylo taky celkem dost. Ještě, že svítilo slunce. Nahoře v kráteru bylo klima na triko. Udělali jsme pár fotek a vydali se na cestu zpět.
Poté, totálně promrzli, jsme navštívili termální koupaliště v Mývatnu. Vstupné bylo nějakých 900 Kč a pivo 250 kč. Venku byly 2 stupně a foukalo, takže termální koupaliště byl opravdový balzám na duši. https://www.myvatnnaturebaths.is/ Vyhřátí a spokojení jsme se na večer vydali směr Akureyri s plánem, že po cestě někde zakempíme. Našli jsme celkem zajímavý spot nad běžeckým oválem, za nějakou plechovou boudou. Noc byla teplá, příjemná.
8.den
Ráno na ovále běžela pouze jedna slečna, ale naše stany ji vůbec nevadily a tak jsme se sbalili a mířili dál směr Akureyri. Ve městě jsme si našli super kavárnu v hostelu Akureyri Backpackers http://www.akureyribackpackers.com/ a pochodili v obchodech. Nakoupili jsme si lahodnou snídani, kterou jsme si dali na dece v místní botanické zahradě, kde lze najít i květiny, které rostou na severním či jižním pólu. Slunce svítilo a bylo parádně. Následoval přejezd do blízkého lesíku Kjarnaskógur, něco jako jejich obrovský park. Celkem pěkná procházka. Nakonec následoval dlouhý přejezd směr západ ostrova. Cestou zastávka v Hvammstangi, město tuleňů, kde jsme ale žádné neviděli. Večer jsme našli pěkné odpočívadlo, prudce do kopce s vyhlídkou.
9.den
9 den nás přivítal déšť, který mi připomínal silnou sprchu, ale jelikož to byl první vytrvalý déšť za celých 9 dní, tak nám to ani nevadilo. Snídali jsme tedy ve stanu a po rychlém balení mířili směr městečko Stykkishólmur, ve kterém údajně žije nejvíce kolonií Puffinů – Papuchalků, vodní ptáci. Maličké městečko s velmi příjemnou kavárnou hned v přístavu a s majákem kousek nad ním. Jen co jsme asi cca za pět minut vystoupali na maják, dorazila sněhová bouře s neskutečně silným větrem. Schovali jsme se za mini majáčkem a čekali, než to peklo přešlo. Poté opět svítilo slunce. Celý den se neskutečně rychle měnilo počasí. Sněhové přeháňky střídala obloha se sluncem bez mraků. Na chvíli jsme se zastavili u nejznámějšího místa pro focení a to Kirkjufell. Opět se nám cestou ukazovaly nádherné výhledy. Západ ostrova je zase úplně jiný než zbytek. Bohužel celý den byl strašně moc silný vítr, rychlost větru se dle předpovědi blížila vichřici a tak i přes dodávání si odvahy, jsme nakonec spali podruhé v autě. Tentokrát u starého domu, kousek od moře.
10 den
Ani desátý den se bohužel vítr neuklidnil, a tak jsme ani moc nezastavovali a snažili se z tohoto poloostrova co nejrychleji odjet, i přes to, že oblast vypadala z auta moc pěkně – hory, kostely, jehlovité útesy. Cestou jsme se projeli kolem města Borgarnes, potom následovalo městečko Húsafell, kde jsme se prošli podél řeky a nakonec město Reykholt, což je rodiště nejslavnějšího islandského spisovatele středověku Snorriho Sturlusona. Také se zde nachází jeho bazének, což je nejstarší stavba na Islandu. Pak jsme pokračovali na vodopády Barnafossar, kolem kterých vede pár vzdušných stezek a putování jsme zakončili ve měste Akranes, kde jsme opět našli zavřený kemp hned u pláže. Využili jsme krásných travnatých ploch a postavili stany. Také jsme pomalu uklidili auta a udělali ve všem pořádek, abychom se zítra, kdy letíme domů, ničím nezdržovali.
Tato část Islandu – west Iceland je, co se týče zajímavých míst, velice špatně značená. Většinu těchto míst jsme tak bohužel nenašli.
11 den
Noc byla sice chladná, ale jinak příjemná. Ráno jsme vstávali celkem brzo, abychom stihli ještě dobalit zbytek věci. Pak jsme museli trochu upravit náš plán po zjištění, že termální koupaliště Blue lagoon je plně obsazeno – takže pro ostatní – doporučuji bookovat předem. Na desátou hodinu jsme tak vyrazili do lázni Laugarvatn Fontana. https://www.fontana.is/ Zde jsme byli první a ze začátku také jediní v celých lázních. Vstupné stálo 850 Kč. Tyto lázně jsou o dost menší než Blue laggon, ale přesto hodně luxusní a navíc jsou spojeny s přírodním jezerem, kde se můžete zchladit. Následovalo bezproblémové odevzdání auta a pak už jen samotný let domů.
Co říct závěrem? Od všech jsem slyšel samou chválu a tak jsem hodně očekával a měl trochu strach, že možná budu zklamán. Nestalo se tak. Island je opravdu boží.
FYI:
- Počasí – na Island doporučuju opravdu teplé, nepromokavé oblečení. Není nic horšího než studený vítr, během minuty jste promzlí na kost!
- Jídlo, pití, alkohol – potraviny jsou drahé a to hodně. Nejlevněji vychází supermarket Bonus (růžové prase) V tomto marketě také najdete kávu zdarma. Alkohol pak nakoupíte ve specializovaných obchodech Vinbudin. Další možností jsou údajně kontejnery u obchodů, kde jsou potraviny před dobou spotřeby, nevyzkoušeli jsme, ale lidi na letišti nám ukazovali fotky a jedli si královský. Vodu jsme pak nabírali na benzince
- Místní lidé – z našich zkušenosti moc milí nejsou, turistu je zde nejspíše hodně a ne všichni se chovají pěkně. Buďte milí a usmívejte se
- Silnice – silnice číslo 1 je sjízdná i klasickým autem – pozor jen na díry. Písmeny F se značí cesty pro offroady, vedlejší cesty jsou pak většinou v hodně špatném stavu
- Volné kempování – mimo hlavní cestu asi v pohodě, ale pokud pojedete po 1, budete mít trochu problém s hledáním, stejně jako my
- Placení – toto mě bavilo nejvíc, všude berou karty, eura ani Isk nemusíte měnit.
