Nápad projet Korsiku jsem měl už od doby, kdy jsem poprvé navštívil Sardinii. Korsika je údajně barevnější, rozmanitější a také menší než Sardinie, tudíž není problém projet úplně celý ostrov. Všechno, co jsem o Korsice slyšel, byla pravda. Korsika je opravdový ráj na zemi.
1. den
Na cestu jsme se vydali ve čtyřech. Já, kamarádka Adél, Radim a jeho přítelkyně Sandra. Cesta z Havířova do Livorna, odkud odplouval náš trajekt, probíhala až na večerní zácpu na trase Brno – Vídeň, kde jsme strávili minimálně hodinu, bez větších problémů. Zbytek trasy byl v pohodě, a tak jsme mohli udělat rychlou zastávku ve Florencii a vidět báječnou vyhlídku nad městem. O něco později jsme si už pochutnávali na výborné kávě a snídani v historickém centru Pisy a užívali si první den naší dovolené.
Odpoledne jsme se nalodili na trajekt. Bylo to moje první cestování trajektem, takže zážitek veliký. Celou dobu jsme byli na palubě a užívali si slunce. Po čtyřech hodinách jsme poprvé spatřili náš cíl – Korsiku.
Po připlutí do Bastie jsme se rychle vymotali z města, nakoupili zásoby a vyrazili do Saint Florent, kde jsme v půli cesty měli v plánu zakempit, protože se už celkem rychle stmívalo. Našli jsme perfektní místo v soukromí a při tom nedaleko cesty. Postavili jsme stan, dali rychlou sprchu „made by Ráďa“ a rychle usnuli.
2. den
Měli jsme v plánu projet přírodní rezervaci – tajemnou opuštěnou oblast Désert des Agriates, kde se doporučuje jet pouze terénními vozidly. Naštěstí jsme měli Jeepa, takže nic, co bychom nezvládli. Po cca 40 minutách jsme dorazili na parkoviště, odkud už to bylo jen 10 minut na pláž.
Pak jsme se vydali do města Corte, kterému se říká srdce Korsiky. Začalo lehce pršet. Dostali jsme strach, že zítřejší plán na zdolání nejvyšší hory Korsiky padne. Prošli jsme se po historické části města Corte, vystoupili k hradu a v podvečer jsme dorazili do campu ležícího pod nejvyšší horou. S čelovkami na hlavách jsme si navařili a šli rychle spát, abychom mohli druhý den ráno brzo vstávat.
3. den
Stal se nejspíše zázrak, protože třetí den nás přivítala čistá obloha, a tak nic nebránilo výstupu na Monte Cinto. Hned po prvních 30 minutách začaly řetězy a vypadalo to, že to opravdu nebude žádná sranda. Když se konečně dostanete na hřeben a zdá se, že na vrchol už je to co by kamenem dohodil, musíte zase klesat a poté zase stoupat. Tato situace se opakovala ještě několikrát. Nakonec jsme se všichni konečně potkali na vrcholu, udělali si vrcholovou fotku (opět a zase jsem si zapomněl vlajku Rychvaldu) a zamířili dolů. Náš čas s Adél na vrchol (2 706 m.n.m.) byl rovných pět hodin. Cesta dolů v sutí byla opravdový horor. Celou dobu svítilo ostré slunce, voda docházela, jídlo docházelo, síla docházela… Když jsme konečně došli do údolí, odkud to bylo k autu nějakých 40 minut pohodovým terénem, dali jsme si pauzu u nádherně čistého potoka, kde jsme se mohli opláchnout. To byla největší odměna za celý den.
Navečer jsme se snažili najít ideální místo na spaní, ale moc se nedařilo. Nakonec jsme přespali na nepoužívaném parkovišti kousek od L’Île-Rousse.
4. den
Čtvrtý den ráno jsme vyrazili na pláž a potom si prohlédli větší přístavní město Calvi. Samotné město je prý rodištěm Kryštofa Columba. Prošli jsme si hrad a pár historických uliček. Kousek za Calvi se nachází krásná vyhlídka s kostelem Notre-Dame de la Serra a výhledem na celé Calvi. Toto místo opravdu doporučuji. Později odpoledne jsme pokračovali dále až do města Galéria, kde jsme si našli camp.
5. den
Pátý den jsme začali na nádherné pláži v Porto, která mi přírodou připomínala Thajsko. Samotné město je moc krásné, škoda, že jsme na něj neměli více času a že bylo nesnesitelné teplo.
Následoval šílený přejezd skalními serpentinami přes město Piana až k vyhlídce na mys Capo rosso. Ten jsme bohužel nezvládli celý, protože jsme měli špatnou obuv a už pomalu zapadalo slunce.
Hledali jsme opět vhodné místo na spaní, když jsme uprostřed cesty narazili na ležící prasata. Celkem unavení jsme se rychle vzbudili a blbli s nimi. Jenže prasata byla neúnavná a začaly po nás vyjíždět. Holky se schovaly do auta, do kterého začala prasata narážet. S Radimem jsme vzali klacky a odháněli je… no bylo to zajímavé, každopádně nocování v lese nehrozilo. Štěstí se na nás usmálo a našli jsme perfektní placek za 6 euro s vlastní kuchyňkou a sociálním zařízením. Velmi doporučuju, viz Hotel Castel de Verghju. Spaní skoro v 1400 m n. m bylo nezapomenutelné.
6. den
Plán na tento den byl navštívit jezero Lac de Nino, u kterého se prý pasou divocí koně. Túra měla být pohodová. Všichni byli odpočatí, a tak jsme brzo ráno vyrazili. Nakonec se z pohodového výletu vyklubalo celkem solidní lezení po skalách. Trošku jsme bloudili, ale nakonec jsme v pořádku vylezli až k samotnému jezeru, u kterého jsme už z dálky viděli koně. Ti se nás vůbec nebáli, naopak, přišli až k nám, a tak se začalo fotit a krmit. U jezera jsme si odpočinuli a potom se přesunuli opět k autu.
Když jsme se rozhodovali, kde strávit další noc, dohodli jsme se, že se pokusíme splnit náš plán – spát někde na pláži. Našli jsme perfektní odpočívadlo s širokými stoly a krásným výhledem na moře. Chutně jsme si navařili, hráli karty, popíjeli víno… Večer jsme si donesli spacáky a ustlali si přímo na stolech. Noční obloha pak neměla chybu! Byl to jeden ze zážitků na celý život.
7. den
Sedmý den byl celkem narvaný. Dvě velká města za jeden den. Nejprve Ajaccio, které se nám stalo osudné, jelikož nám tady přestala fungovat zpátečka. Zavládla docela beznaděj. Naštěstí jsme to nevzdali, zjistili, jak to celé funguje a pomocí lanka nataženého k lanku zpátečky jsme ji opravili a pokračovali v cestě. Ajaccio jsme si tedy moc neprohlédli a rovnou mířili do Bonifacia, na které jsme se moc těšili. Město je postaveno na vápencových útesech. Všude můžete vidět obchůdky vytesané do skály, ulice apod. Ubytovali jsme se v campu kousek od centra.
S Radimem jsme se šli potápět na nedalekou pláž. Moře bylo krásně průhledné a okolní útesy neskutečně vysoké. Večer jsme se dali do gala a šli oslavit narozeniny a svátek. Samotné historické centrum bylo dokonalé. Toto město určitě doporučuji navštívit.
8. den
Z campu v Bonifaciu jsme se vydali na proslulou nejkrásnější pláž Palombaggia. Bohužel v noci byla bouřka, takže i když svítilo slunce, moře bylo rozbouřené a foukal vítr. Přesto jsme na pláži strávili celkem dlouhou dobu.
Najít další místo na spaní už bylo celkem jednoduché, protože východní část ostrova není tolik obydlená. Našli jsme perfektní placek kousek od řeky. Až když jsme usínali, zjistili jsme, že je zde nebezpečí utonutí, a to i přes krásné počasí, protože kousek výše vypouštěli přehradu. Riskli jsme to a noc úspěšně zvládli.
9. den
Devátý den jsme se rozhodli navštívit Cascades des Anglais (Anglické kaskády). Je to soustava kaskád, kde se můžete také vykoupat. Byla to luxusní procházka na celé dopoledne. Vykoupali jsme se, nafotili spoustu fotek a vydali se na cestu do L’Île-Rousse, odkud nám jel na druhý den ráno trajekt směr Nice.
10. den
Den začal úžasně. Na trajektu jsme byli jedni z prvních, takže jsme si zabrali lehátka na palubě, objednali boží kafe a úžasné croissanty, rozloučili se s Korsikou a vyrazili do Nice. V Nice jsme si našli kemp a večer se prošli v Antibes. Celé Azurové pobřeží je krásné, vřele doporučuji.
Následující 4 dny jsme ještě stihli kromě Nice navštívit historické Éze a luxusní Monte-Carlo. Zde jsme poslední den strávili ve vyhlášeném Monte Carlo Casino. Sáji s Radimem se celkem dařilo a něco i vyhráli. Dali jsme drink a večer vyrazili zpět do České republiky.
